Zdá se, že nekonečný příběh dostavby D8 má další nepěknou kapitolu. Zasloužil se o to ekologický aktivista Lubomír Studnička, který na poslední chvíli podal odvolání proti vydání stavebního povolení a tím dokončení dálnice opět zablokoval.
Čtěte můj blogJedním z nejfrekventovanějších slov v českých médiích je v současnosti ¨škrt¨. Při sledování zpravodajských relací se každou chvíli dozvíme, kolik a kde se musí ušetřit. Jeden by z toho získal dojem, že slovo ¨škrt¨ se stalo ekvivalentem magického abrakadabra, po jehož vyřčení se vše v dobré obrátí a naše zem rozkvete jak zahrada politá živou vodou.
Ono to v podání současné vládní koalice zní hezky a jednoduše: škrtáním se dobereme k blahobytu a pak budou sousední země jen závistivě koukat, v jaké že kondici náš státní rozpočet je. Nemůžu si pomoci, ale kdykoliv některý z ministrů, anebo vládních poslanců, s rozjařenou tváří veřejně oznámí jaké že se našly rezervy a kolik a kde se bude nově a státotvorně škrtat, běží mi hlavou poupravený název agitky z let padesátých ¨Zítra se bude škrtat všude¨.
Škrtat se podle všeho bude nejenom v oblasti platů, ale i v celkovém objemu vypsaných státních zakázek. Plánovaný útlum by se měl dotknout zejména oblasti stavebnictví. Opět to na pohled vypadá docela hezky, ale nejsem si jistá, zdali to pánové domysleli do konce. Přestane-li se totiž stavět, nebudou mít společnosti pro své zaměstnance práci. Dá se tedy předpokládat, že dojde k razantnímu propouštění a všichni víme, jak to s novými pracovními příležitostmi na našem trhu práce vypadá. Ono to navíc není jenom o stavebních firmách, ale i o společnostech, které stavařům dodávají například materiál či mechanizaci, o dopravcích a podobně.
Vlivem škrtů ve veřejných zakázkách dojde ke zvýšení nezaměstnanosti a návazně k dramatickému poklesu životní úrovně mnoha lidí. To, že bude muset více lidí vyžít z podpory, ve finále pocítí na svých tržbách i drobní živnostníci, jejichž zákazníci nebudou mít peníze a tudíž budou podstatně méně utrácet.
Řekla bych, že veliký problém všech těch škrtů je v tom, že je plánují a realizují lidé, kteří sami mají státem garantované příjmy několikanásobně převyšující průměrnou mzdu. Životní úrovně takových lidí se snížení platových tarifů příliš nedotkne, ale třeba takovou zdravotní sestru samoživitelku zasáhne velmi citelně. Možná by stálo za to, kdyby se škrtací mágové zašli optat i třeba takových hasičů, anebo policistů, co si o jejich úsporné mánii myslí. Úplně nejlepší by bylo, kdyby si rozpočtoví čarodějové zkusili například takový půlrok za ony obyčejné a seškrtané mzdy žít. Třeba by přišli na to, že v běžné domácnosti nad hromádkou složenek, anebo u pokladny v supermarketu, žádné abrakadabra nefunguje.